Na stydlivé dítě při nástupu do školky moc netlačte
Některé děti se do školky těší, jiné se však u dveří schovávají za nohy svých rodičů, vykukují se slzičkami v očích a ani za nic nechtějí pustit máminu či tátovu ruku. Školka je pro ně obrovskou výzvou, se kterou se musí poprat. Jak jim tuto velkou novou kapitolu pomoci otevřít tak, aby je to příliš nebolelo?
Důležité pro rodiče je poznat temperament svého dítěte a umět s ním zacházet. Přístup rodičů sehrává v adaptačním procesu klíčovou roli. Rodič by měl vědět, že být stydlivý není chybou, je to vlastnost jejich potomka. Bohužel, mnozí lidé vnímají plachost přesně naopak, myslí si, že ostych je problém, který třeba řešit. Věří, že tiché děti trpí například nedostatkem sebevědomí a sebedůvěry. Není to však pravda, protože stydliví drobečci mají o sobě vysoké mínění. Navíc mají krásný a bohatý vnitřní svět, pokud má okolí dostatek trpělivosti, může ho spatřit.
Být plachý není nic vzácného. Americká studie z roku 2011 mezi teenagery prokázala, že polovina z nich si myslí, že jsou stydliví. Obdobné výsledky zaznamenali vědci i u dospělých. Za stydlivé se považují ti jedinci, kteří raději poslouchají než mluví. I díky tomu jsou pro nich typické zajímavé vlastnosti, například kreativita, citlivost, chtějí zkoušet nové věci. Nejznámější introvert byl Albert Einstein, možná právě vy máte doma jeho následovníka.
Nepodkopávejte nohy dítěti označováním
Je přirozené, že se rodiče snaží pomoci svému nesmělému synovi či dcerce a vstup do školky jim ulehčit. Jenže čím víc to taháte, tím víc dítě couvá zpět. Drobeček se jednoduše nedá vytáhnout ze stydlivosti. Proto je lepší, když mu vytvoříte pohodlné prostředí, ve kterém se dítě bude moci přirozeně rozvíjet. Jednou ze zásad je neoznačovat ho - je stydlivý, bojí se apod. Pokud tak učiníte, dítě cítí, že je s ním něco v nepořádku a ještě více se do sebe uzavře. I psycholožka a poradkyně Andrea Nair říká, že by rodiče neměli při výchově používat nesmyslné hodnocení, soudy a zahanbovaní dětí. Zaškatulkováním svého potomka mu dávají najevo, že je něco jinak jak by mělo být a dítě se bude cítit špatně, bude vědět, že někde dělá chybu. Místo toho by se měli rodiče snažit vcítit do jeho situace, poznat ji jeho očima a říct mu, že mu rozumí. Toto tvrzení podporuje i Michael Reist, bývalý učitel, poradce a autor knih o výchově dětí a škole. Jeho tvrzení je, že není namístě pokoušet se změnit tichou povahu potomka. Podle jeho slov, když se rodič snaží změnit ostýchavé chování, dítě vnímá, že jeho přirozenost je na nic. Místo toho by však rodič měl podporovat individualitu svého syna či dcery a naučit ho, že být "jiný" je v pořádku.
V případě, že musíte pojmenovat temperament svého dítěte, klidně řekněte, že je rezervovanější ve styku s neznámými, že opatrnost je pro vás oba důležitá. Označování je nevhodné i proto, protože podsouvá druhé straně návod jak s dítětem zacházet. Najednou se osoba proti Vám cítí ustaraně a má pocit, že musí dítě opravit nebo mu nějak pomoci, aby bylo "normální". Začne se ho vyptávat jestli je stydlivý, pátrat po příčině, nabízet řešení a prohlašovat, že vždyť ona nekouše. Dítě se bojí ještě víc a uzavírá se do sebe. Proto je vhodnější při setkání například s novou paní učitelkou udržet její pozornost chvíli mimo dosah dítěte a až když se ono bude cítit uvolněnější, nechat je, ať se seznámí. Pedagogové ve školce, kterým na dětech záleží, to můžou i sami iniciovat, vždyť zájem s rodiči mají stejný, aby se děti ve školce dobře cítili.
Poznejte společně život ve školce
Mnoho dětí v předškolním věku si nadále raději hraje při jiných dětech než přímo s nimi. Upřednostňují sledovat jejich aktivity, případně je napodobují. Starší děti si sice dokáží navzájem zahrát, ale stále si musí zvykat na jiné sociální prostředí než mají doma. Seznamují se s okolím, novými tvářemi, autoritami, učí se nová pravidla chování. Je to pro ně složitý proces, který si vyžaduje čas. Jak uvádí Bernardo J. Carducci, autor knihy The Shyness Breakthrough, hodně dětí se už rodí se smyslem pro opatrnost v neznámých situacích. Když si zvykají na nové prostředí ve školce, může se jejich stydlivost ještě vystupňovat, takže tento čas je pro nich extrémně náročný. Jejich svět se najednou rozšířil a vývojově postoupili dopředu velkým skokem. I ti nejsebevědomější jedinci se stávají plachými, když se musí vyrovnat s neočekávanými situacemi. Pokud máte tu možnost, určitě je dobré seznámit dítě se školkou postupně. Přijít párkrát dopředu na návštěvu, strávit tam společně hodinu, dvě a postupně si na prostředí zvykat. Možná se v tomto procesu ukáže, že dítě ještě není připraveno na separaci od Vás.
Jak můžeme pomoci stydlivému školkáčkovi:
- Připravte ho na to, co ho čeká. Když si doma vyprávíte o školce, popište mu, jak bude probíhat jeho den. Příjde do školky, kdo ho přivítá, že si vyzuje boty, půjde do své třídy atd. Zahrajte si spolu hru, jakoby jste přišli do školky.
- Buďte mezi prvními. Pokuste se do školky přijít na začátku, když je ve třídě málo dětí. Vaše dítě se stihne rozehřát a prozkoumat třídu ještě před tím, než ho může přemoci nával vrstevníků běhajících sem a tam.
Naučte ho jak si najít kamarády. Nacvičte si doma různé způsoby jak oslovit jiné děti, jak se přidat do hry, představit se. Určitě je lepší, když dítě nejprve pozoruje skupinku dětí a potom najde způsob, jak se k ní připojit, než vlítnout mezi vrstevníky. Můžete mu pomoci např.: "Zdá se mi, že tamhle to děvčátko hledá mokrou křídu. Můžeš jí podat svoji, jestli chceš."
Dejte mu něco, co mu vás bude připomínat. Když příjde ve školce těžká chvíle, může předmět od vás vzít do ruky, dotknout se ho a vědět, že tak, jak na vás teď myslí on, myslíte na něj i vy. Může to být malý kamínek nebo šňůrka zavázaná na ručičce.
Buďte mu vzorem.Berte svého ostýchavého potomka mezi lidi a nechejte ho, ať se dívá na vaši sociální interakci. Je známá pravda, že děti se učí pozorováním, proto mu ukažte jak zdravíte jiné lidi, podáváte si ruce, usmíváte se. Dovolte mu, ať v obchodě zaplatí sám, ať si vezme výdavek, poděkuje a na závěr pozdraví prodávajícího.
Ujistěte ho, že je jedinečný. Řekněte mu, že nemusí být jako jiné děti, je v pořádku, pokud se čas od času stáhne do kouta, do svého světa a pozoruje okolí odtamtud.