Nevidomé dítě v rodině

Narození nevidomého dítěte, nebo později zjištěná zraková vada vyvolá v rodičích přirozenou touhu podniknout vše pro nápravu vidění.

Rodiče často začnou hledat příčiny vady v jejich genetice a dojde často mezi rodiči ke sporům. Často se rodiče začnou vyhýbat společnosti a tím ale izolují zrakově postižené dítě. Nebo opačně rodiče začnou před společnosti zrakovou vadu zastírat o mimořádných schopnostech svého dítěte a dítě si zvyká na obdiv okolí i při běžných činnostech. Oba tyto postoje jsou pro rozvoj dítěte škodlivé.

Dítě a prostředí ve kterém se dítě nachází by mělo být přirozené, tak jako styk s nepostiženými dětmi bez rozmazlování a bez výjimečných pozic v rodině. Dítě by nemělo poznat, jaké obtíže a starosti způsobuje rodičům, aby se neuzavřelo do sebe s pocitem, že se za něj rodiče stydí. Nekritická láska rodičů staví zase dítě do pozice, kdy pak nezvládne obyčejné životní situace.

I na toto poukazuje publikace na téma Dítě s postižením zraku od Kláry Kochové a Markéty Schaeferové.

Je třeba překonat první hořkost a rozhodnout se a vytvořit dítěti nejlepší podmínky k rozvoji jeho nepostradatelných vlastností. Nepodlehnout snům, pokud odborný lékař nedá naději a soustředit se na výchovu a rozvoj vlastností a podmínek k nejlepšímu rozvoji dítěte. Pokud je dítě nevidomé od narození, jeho slepota není nešťastná, je jen velká životní překážka.

Zrakově postižené dítě potřebuje ke zdravému vývoji ostatní děti bez zvláštního postavení. Přiměřené úkoly pečují o jeho duševní i fyzické zdraví a aktivuje chuť do života. Samozřejmě nesmíme opomíjet dítě pochválit. Nedostačující vidění nahrazujeme využití čichu a hmatu, ale tyto vjemy plně nenahradí vidění. Je nutný rozvoj manuálních dovedností, odvahy a tělesné zdatnosti, ale musíme vzít v úvahu nebezpečí úrazu.

Při manuálních úkolech rodiče musí mít na mysli, že dítě hmatem vidí jinak, velké předměty po částech a nerozliší podstatné od podřadného. Někteří rodiče manuální zručnost podceňují, ale je potřeba nechat dítěti hmatem objevovat různé předměty, tím rozvíjíme jeho poznávací schopnosti. Tím podpoříme pozdější zvládnuti čtení a psaní Braillova bodového písma. Některé předměty a jevy ale dítě v jejich skutečné podobě poznat vůbec nemůže, buď jsou příliš malé, nebo příliš velké, nepozná barvy.

Vhodnou pomůckou pro rozvíjení hmatu jsou pomůcky s různými povrchy či tvary.